Desatero pro prvňáčka

1. Znám svoje jméno a příjmení, vím, jak se jmenují rodiče.
2. Umím se obléknout i převléknout do cvičebního úboru, a to tak rychle, aby nikdo z mých kamarádů nemusel na mne čekat. Umím na tkaničce udělat mašličku.
3. Umím uklidit knížky, pastelky a hračky tam, kam patří.
4. Dovedu kreslit tužkou a pastelkami i malovat barvami.
5. Poznám barvu červenou, modrou, zelenou, žlutou, hnědou a černou.
6. Umím vystřihnout obrázek nůžkami.
7. Dovedu si připravit svačinku na ubrousek a po jídle si umýt ruce.
8. Dovedu poslouchat maminčino vyprávění se zájmem a v klidu.
9. Televizní pohádky, filmy a písničky pozorně sleduji a povídám si o nich s rodiči.
10. Do aktovky si sám uložím věci, a to tam, kam patří.

 

 

Desatero pro rodiče prvňáčka

1. Každý den kontroluji aktovku za přítomnosti svého prvňáčka.
2. Každý den ostrouhám tužky, dítě jich má mít v zásobě několik.
3. Pomáhám dítěti v přípravě školních pomůcek za jeho přítomnosti, společně je dáváme do aktovky.
4. Školní pomůcky koupím raději až po poradě s vyučujícím.
5. Přípravu na vyučování rozdělím dítěti na kratší časové intervaly, nejlépe 2x 15 minut.
6. Příprava na vyučování by měla probíhat v klidném a příjemném prostředí, aby se dítě mohlo soustředit na svou práci.
7. Příprava na vyučování má být pravidelná, aby si dítě upevnilo pracovní návyky.
8. V klidu si povídám s dítětem o tom, co prožilo ve škole, snažím se odpovědět na jeho dotazy.
9. O společných kulturních zážitcích (rozhlas, televize, kino, divadlo, koncerty) si s dítětem vyprávím, snažím se mu vysvětlit, čemu nerozumělo. Tím rozvíjím nenásilnou formou jeho rozumové vnímání.
10. Své dítě raději pohladím, pochválím za drobné úspěchy. Snažím se nezlobit se, když se mu ve škole něco nedaří.

 

V září nastává v životě šestiletých dětí důležitá změna – mění se ve školáky a zůstanou jimi řadu let. Na úspěšném začátku velmi záleží. Zkušenosti z první třídy rozhodují často i o dalších školních letech a o vztahu dítěte ke škole vůbec. Aby byly první krůčky kluků a holčiček ve škole co možná nejsnazší, je třeba, aby už z domova přišli vybaveni určitými dovednostmi. Pokud si nejste jisti, zda je váš prvňák – čekatel na první třídu dobře připraven, přečtěte si pozorně následující zásady.

 

 

 

Dítě, které jde do první třídy, by mělo umět

• správně vyslovovat všechny hlásky
• poslouchat pozorně pohádku nebo jiný text a zjednodušeně vyprávět obsah
• reagovat i na cizího dospělého, vyřídit jednoduchý vzkaz, obstarat jednoduchý nákup
• být schopné pracovat samostatně ve skupině dětí, jak je zvyklé v mateřské škole nebo v zájmovém kroužku
• vydržet sedět nad zadaným úkolem alespoň 15 minut a být schopné práci dokončit
• recitovat básničku, zazpívat písničku
• vědět, jak se jmenuje, kde bydlí, kolik je mu let, znát dny v týdnu
• hrát jednoduché hry – domino, pexeso, člověče nezlob se, skládat puzzle
• počítat do pěti
• umět držet správně tužku mezi palcem a ukazováčkem, aby konec tužky mířil k rameni, netlačit, kreslit tak, aby tužka lehce klouzala po papíře
• vystřihovat jednoduché tvary
• poznat sluchem první a poslední hlásku ve slově
• být samostatné v oblékání, umět si zapnout knoflíky, zavázat tkaničky, samostatně dodržovat hygienu, umýt si ruce samostatně se najíst příborem
• být dost velké, aby uneslo tašku, která i v první třídě může vážit 3 – 4 kilogramy
• pozdravit, poprosit, poděkovat

 

Desatero pro rodiče nově přijímaných dětí

 

1. Mluvte s dítětem o tom, jaké je to ve školce nebo ve škole,

co se tam dělá, přijďte se s ním podívat na prostředí, seznamte se s paní učitelkou.

 

2. Zvykejte dítě na chvíle odloučení, začněte v domácím prostředí. Dítě potřebuje pocit, že se na vás může spolehnout, že i když jej opouštíte, vrátíte se.

 

3. Dejte dítěti najevo, že rozumíte jeho případným obavám z nástupu do školky nebo do školy. Ujistěte ho, že to zvládne, zvýšíte tak jeho sebedůvěru. Aby dítě chodilo do školky nebo do školy rádo, musí si k ní vybudovat kladný vztah. Nikdy mu školkou, nebo školou nevyhrožujte, vyhněte se výhružkám typu „Když budeš zlobit, nechám tě ve školce nebo ve školní družině déle….“.

 

4. Vaše dítě se bude cítit dobře tehdy, když bude mít pocit jistoty. Veďte dítě k samostatnosti, pomůžete mu zbavit se nejistoty. Procvičujte samostatnost zvláště v hygieně, oblékání, jídle. Ujistěte ho o tom, že paní učitelka mu ráda pomůže.

 

5. Promluvte si s paní učitelkou o možnostech postupné adaptace.

 

6. Pokud bude dítě plakat, nebo bude nervózní, buďte přívětiví, ale rozhodní. Rozloučení by se nemělo příliš protahovat. Paní učitelka vaše dítě brzy uklidní a pomůže mu překonat stesk.

 

7. Dejte dítěti s sebou něco důvěrného, co mu navodí kontakt s domovem – např. plyšovou hračku, látkový kapesníček.

 

8. Plňte své sliby – když řeknete, že přijdete po obědě, nebo v určitou hodinu, měli byste tak přijít. Dítě je potom nešťastné, ztrácí důvěru a pocit bezpečí a prostředí školy nebo školky bude vnímat negativně.

 

9. Za pobyt ve školce nebo ve škole neslibujte dítěti odměny. Nepřijme nové prostředí přirozeným způsobem. Pokud den ve škole nebo ve školce proběhne v pohodě – pochvalte dítě a motivujte je k dalšímu pobytu.

 

10. Zamyslete se nad tím, jak prožíváte nastávající situaci vy. Děti dokážou velmi citlivě poznat projevy strachu a obavy rodičů, silně emočně reagují. Pokud máte strach z odloučení od dítěte, dohodněte se v rodině, že dítě do školky nebo do školy bude vodit ten, který s tím má menší problém.